Indonésie - část první

Sedím na zemi v obýváku, uprostřed hromádky oblečení, vedle sebe loď, pádla a věci na vodu a milión dalších věcí a přemýšlím, jak se s tímhle vším vejdu do 30kg. Nakonec se držím rady svého bráchy: “Doopravdy potřebuješ jen polovinu toho, co si myslíš, že je nezbytné”, a dělím hromadu napůl. V duchu doufám, že jsem si sebou vybrala tu správnou polovinu...

Druhý den ráno se nám díky trochu zmatenému pracovníkovi Emirates Airline daří naložit 3 kajaky s nadváhou cca 8kg na každém:)) Parádička, teď už jen pronést příruční batůžky vážící cca 15kg, asi 5ti kilovou tašku s notebookem a 3 kilovou bundu se zbytkem težkých věcí.

Let do Dubaje ubíhá rychle, nejspíš díky nikdy nevysychajícímu přísunu rumu s kolou, který nám zajišťuje sympatická letuška ze Slovenska. Čekaní na letišti se začínajícím solidní kocovinou je už o něco méně příjemné a o dalším letu ani nemluvím.

V Jakartě se potkáváme s Mírou, Martinou, nechutně vysokými teplotami a hroznou vlhkostí vzduchu. Taky máme tu čest poprvé někoho lehce uplatit, aby nám vzal na palubu kajaky a 3 láhve Captaina Morgana, které jsme si koupili v Dubaji.)

Po příletu do Lampungu se nás ujímá Delphi a jeho rodina, která pro nás prakticky zajišťuje program na nadcházející týden. Také přilétá Abdul Halim a společně s ním a armádní posádkou plánujeme prvosjezd horního úseky řeky Way Semong. Z armádního archivu získáváme mapu. Do těď jsem ale přesvědčena o tom, že na té mapě byla naprosto jiná řeka, než kterou jsme poté jeli. Po dvou dnech plánování, dni na cestě a noci na kávových plantážích, kluci (Vory, Muska a Míra) úspěšně zdolávají prvosjezd. Já s nimi jedu den poté a musím uznat, že tento zážitek je asi nejsilnějším vodáckým zažitkem za celý můj dosavadní život. Way Semong je řeka WW IV-V s box kaňonem a pár must-runy, které mě rozhodně solidně vyškolily. Na druhou stranu, ale nabízí naprosto opuštěnou džungli, bez zásahu civilizace (snad kromě 2 lanových mostů), plnou zvířat, které, pokud jsme je přímo neviděli, tak alespoň slyšeli všude kolem nás. Také pocit naprosté ilozace od civilizace, která je vzdálena několik hodin chůze skrz neprostupnou džungli, davá tomu všemu zvláštní až trochu strašidelnou příchuť. Pro ostatní byla možná tahle řeka jen jednou z mnoha, ale pro mě to byl užasný zážitek, který bych přála každému aspoň jednou za život poznat...:)

Více fotek naleznete v této galerii.