Sedím
na zemi v obýváku, uprostřed hromádky oblečení, vedle sebe loď,
pádla a věci na vodu a milión dalších věcí a přemýšlím,
jak se s tímhle vším vejdu do 30kg. Nakonec se držím rady svého
bráchy: “Doopravdy potřebuješ jen polovinu toho, co si myslíš,
že je nezbytné”, a dělím hromadu napůl. V duchu doufám, že
jsem si sebou vybrala tu správnou polovinu...
Druhý
den ráno se nám díky trochu zmatenému pracovníkovi Emirates
Airline daří naložit 3 kajaky s nadváhou cca 8kg na každém:))
Parádička, teď už jen pronést příruční batůžky vážící
cca 15kg, asi 5ti kilovou tašku s notebookem a 3 kilovou bundu se
zbytkem težkých věcí.
Let do
Dubaje ubíhá rychle, nejspíš díky nikdy nevysychajícímu
přísunu rumu s kolou, který nám zajišťuje sympatická letuška
ze Slovenska. Čekaní na letišti se začínajícím solidní
kocovinou je už o něco méně příjemné a o dalším letu ani
nemluvím.
V
Jakartě se potkáváme s Mírou, Martinou, nechutně vysokými
teplotami a hroznou vlhkostí vzduchu. Taky máme tu čest poprvé
někoho lehce uplatit, aby nám vzal na palubu kajaky a 3 láhve
Captaina Morgana, které jsme si koupili v Dubaji.)
Po
příletu do Lampungu se nás ujímá Delphi a jeho rodina, která
pro nás prakticky zajišťuje program na nadcházející týden.
Také přilétá Abdul Halim a společně s ním a armádní posádkou
plánujeme prvosjezd horního úseky řeky Way Semong. Z armádního
archivu získáváme mapu. Do těď jsem ale přesvědčena o tom, že
na té mapě byla naprosto jiná řeka, než kterou jsme poté jeli.
Po dvou dnech plánování, dni na cestě a noci na kávových
plantážích, kluci (Vory, Muska a Míra) úspěšně zdolávají prvosjezd. Já s nimi jedu
den poté a musím uznat, že tento zážitek je asi nejsilnějším
vodáckým zažitkem za celý můj dosavadní život. Way Semong je
řeka WW IV-V s box kaňonem a pár must-runy, které mě rozhodně
solidně vyškolily. Na druhou stranu, ale nabízí naprosto
opuštěnou džungli, bez zásahu civilizace (snad kromě 2 lanových
mostů), plnou zvířat, které, pokud jsme je přímo neviděli, tak
alespoň slyšeli všude kolem nás. Také pocit naprosté ilozace od
civilizace, která je vzdálena několik hodin chůze skrz
neprostupnou džungli, davá tomu všemu zvláštní až trochu
strašidelnou příchuť. Pro ostatní byla možná tahle řeka jen jednou
z mnoha, ale pro mě to byl užasný zážitek, který bych přála
každému aspoň jednou za život poznat...:)
Více fotek naleznete v této galerii.